*Living is easy...with eyes closed*

>> Reklamy x Vzkazy x SB? <<

stav: >_< POZASTAVENO >_<


Žijeme ve světě bez lásky? (povídka pro Minu)

20. června 2009 v 19:26 | Velvet Kisses |  Vyzvedni si povídku
"Krev, krev, krev! Potřebuju krev!!!" ozývalo se dívce v hlavě. Pořád dokola a hlas nechtěl

přestat. Mina zavrtěla hlavou a chtěla myšlenku vytřepat. Nepomohlo!
"Krev!" vykřikla nahlas a hned si dala dlaně před ústa. Bázlivě se kolem sebe rozhlédla, jestli ji někdo nemohl slyšet. Naštěstí byla v uličce sama.
"Takhle to dál nejde...Musím se napít!" řekla si pro sebe a rozhodla se, že dnes nedá hlasu už žádnou šanci.
Začalo poprchat.
"To je špatné..." podívala se vzhůru. Bylo jí jasné, že deštík způsobila ona, svojí nenasytnou náladou.
"Pokud tu žízeň neuhasím, za chvíli tu budou potopy!" její schopnosti byly docela nebezpečné. Neuměla je ještě plně ovládat. Nejhorší bylo, když jedno ve spánku zapálila půdu, kde se usídlila. Vzbudila se uprostřed dne a nevěděla co dělat! Na slunce se jí vážně nechtělo a vodu ještě přivolat neuměla. Vyřešili to tenkrát za ni lidé, oheň uhasili. Zůstala stát promoklá až na kost. Když zaslechla, že se chtějí dozvědět původ požáru, stejně na slunce musela. To byl tehdy den...
Kira-vampire.jpg Kira vampire image by Lunar_Kitsune_Neko
Teď ale neměla náladu ani čas přemýšlet nad minulostí... Potřebovala rychle zahnat tu smrtící žízeň!
Rozhlédla se kolem sebe. Nikde nikdo, byla opravdu osamocená v temné uličce? Žízeň jí zatemnila mysl. To, že ji ve tmě pozoruje pár očí vůbec nepostřehla.
Mina se rozeběhla. Jakmile narazí na prvního člověka, přepadne ho a jeho sladkou krev si pěkně vychutná obrovskými hltavými doušky! Jak se na to těšila!
Najednou ji něco zastavilo. Otočila se a všimla si muže, který ji pevně držel za paži.
"Copak to tu máme?" usmál se a nehodlal ji pustit.
"Okamžitě mě pusti!" zavrčela na něj a v očích měla zlost.
"Co máš v plánu?" nenechal se zastrašit
"Po tom Ti nic není, pokud mě ovšem hned nepustíš, neručím za nic, co se stane!" řekla a v jejím hlase byly slyšet obavy. Skutečně se bála toho, v co by se drobný deštík mohl změnit.
"Podívej se" řekl již vážně a změnil také svůj postoj. Úsměv z jeho tváře zmizel jako mrknutím oka.
"Nevšimla sis toho, ale já Tě sledoval!"
"Paráda, už můžu jít?" řekla otráveně
"Ne! Ještě jsem se nevykecal!" řekl trochu ironicky.
"Všiml jsem si, že se svojí žízní bojuješ, proč jsi to nedotáhla do konce?"
"Už jsem říkala, po tom Ti nic není!" snažila se mu vyškubnout.
"Promiň" řekl
Mina se nechápavě otočila a chtěla se zeptat co jako tím myslí, ale nestihla to. Muž ji omráčil.
Probrala se až v neznámém pokoji. Posadila se na posteli a rozhlédla se kolem.
Když ji ale padl zrak na místo vedle sebe, zděšeně vyjekla. Někdo vedle ní spal!
"Co se děje?" rozlepil oči
AkatsukiCain.jpg Akatsuki Cain image by ErchinEragon
"Co...co tu děláš?" zaječela na něj Mina a zabalila se do peřiny.
"A co tady vůbec dělám já?"
"Promiň" řekl Akatsuki a taky se posadil.
"Nemusíš se mě bát, v noci jsem Tě sem přenesl, aby ses tady naučila ovládat svoji chuť a schopnosti. Myslel jsem, že se probereš dřív a nakonec se začalo rozednívat. Tak mě přepadl spánek a jen jsem si vedle Tebe lehl. Nic se nestalo, neboj" usmál se na ni.
Mina si ho měřila zkoumavým pohledem.
"Proč jsi mě sem nosil? Co je tady tak zvláštního?"
"No...jsi na akademii, kde mohou studovat i upíři jako my. Nacházíš se na naší koleji. Všechno Ti ještě vysvětlíme."
"Vysvětlíte? Je Vás tady víc?"
"No, asi tak 10"
"Upírů?"
"Jo no, lidí je tady o dost víc!"
"Cože? Vy tady žijete s lidma?"
"Jo, proto Ti říkám, že se tady naučíš ovládat"
"O tom pochybuji..." řekla nevěřícně a sklopila hlavu.
"Už jsem všechny snahy vzdala...Zabíjení lidí mi velkou radost nedělá, ale ty hlasy..."
"Hlasy?"
"Asi zním jako blázen...vždycky slyším hlasy a prostě musím pít!"
"S tím Ti ředitel určitě pomůže!" usmál se Akatsuki a zívl.
"Jsi unavený..." všimla si toho Mina.
"No, pár hodin spánku by mi neuškodilo. Ale vydržím to"
"Ne, jen se prospi. Já se tady porozhlédnu...teda...můžu?"
"Jo, ale buď opatrná. Ostatní o Tobě ještě neví, jen Kaname, to je náš ředitel, dá se říct"
"Aha, můžu se s ním seznámit?"
"No, k němu se musíš chovat s úctou, na to nezapomeň! Poznáš ho hned, má tmavé vlasy a...autoritu z něj vycítíš."
"Dobře, tak se prospi. Já se teda projdu..." řekla a už za sebou zavírala dveře.
"Nehodlám tady zůstat ani minutu...Co je to za divné místo?" řekla si, podívala se z okna. Slunce venku jen pražilo.
"No super!" zaklela "proč nemůže být alespoň pod mrakem..."
Povzdechla si. Procházela budovou. Překvapilo ji, jak je honosná.
"Tady musí být všichni tak bohatí..." pro Minu, která vyrůstala většinu času na ulici bylo něco takového nevídané...
"Sem nikdy nezapadnu..." řekla si. Pak sebou trhla. "já uvažuju, že bych tady zůstala?!"
Pak sešla ze schodů do prostorné předsíně. Prošla i první patro. Všude visely obrazy umělců slavných jmen. Jen jejich prohlédnutí a projít celou chodbou jí zabralo pár hodin.
"Je to tu vážně rozlehlé...Na druhou stranu, dobře pro mě! Alespoň se už trochu sešeřilo. Můžu nerušeně odejít." řekla si a vydala se ke dveřím. Když chytala za kliku...
"To není zrovna dobrý nápad!" ozvalo se ze schodů.
chara04.jpg ichijou image by kingdom-hearts12
"Myslím, že to posoudím sama..." odsekla a otevřela.
"Už vychází!!! Aidou!! Miluji Tě! Ruka-sáááán!" ozvalo se hned a Mina zděšeně dveře hned zabouchla.
"Co to sakra bylo?" vytřeštila na něj oči.
"Důvod, proč nebyl dobrý nápad dveře otevírat" usmál se a naklonil hlavu Ichijou, který si mezitím sedl na pohovku.
"To jako nemůžete kolej opustit?" zeptala se a šla za ním, když jí pokynul, aby se posadila vedle něj.
"To můžeme, jen když se střídáme s denní třídou, tak je to trochu děsivé... Ale na to si zvykneš"
"Mám si zvykat na to, že jakmile vyjdu ven, vrhne se na mě uječené stádo?" zeptala se ironicky
"Jsou tu dva prefekti, hlídají je, aby se něco takového nestalo. Ale je to pro ně obtížné..."
"Chápu..."
"Je, promiň, já jsem Ichijou" usmál se a podával ji ruku.
"Mina" odpověděla a stiskla jeho ruku. Byla tak hebká. Mina se úplně topila v jeho očích. Na chvíli byla naprosto mimo a nevnímala okolí.
"...chtěla bys?" zeptal se najednou
"Co...cože?" zeptala se zmatená.
"Nabízel jsem se Ti jako průvodce"
"No jo, klidně" rozpačitě se usmála.
"Tak pojď..." zvedl se a podal jí ruku. S radostí ji přijala. Ichijou ji provedl v rychlosti celým domem. Potom ukazoval na jednotlivé ložnice a říkal jména jejích obyvatel. Potom si uvědomil, že je Mina nezná a začal se nervózně omlouvat. Byl tak roztomilý... Najednou se tu Mině začalo líbit. Nakonec jí ukázal na ložnici Kanameho.
"Ráda bych se s ním seznámila, pokud je to možné..." řekla Mina, ale to už Ichijou otevíral dveře.
"Pojďte dál" vyzval je klidný hlas.
"Aha, ty jsi Mina, že?" přistoupil k ní a prohlédl si ji. Mina nevěděla co dělat, a tak na něj jen zírala. Jeho pohled ji nějak hypnotizoval. Pak Kaname poodešel a přistoupil k oknu.
"Bude to pro Tebe složité, ale máš velkou šanci to zládnout. Navíc Tvé schopnosti...ani nevíš, čeho všeho jsi schopná. Kaien Ti bude pomáhat s tréninkem a já Tě přiměju k abstinenci. Od teď bude Tvoje potrava tohle" podal jí malou plechovou krabičku. Otevřela ji.
"Co je to?"
"To jsou krvavé kapsle. Pomáhají nám zkrotit žízeň"
"Díky..." řekla a krabičku si schovala.
"Můžete jít, za hodinu odcházíme na vyučování" dodal ještě a ani se na ně nepodíval.
Ichijou Mině podržel dveře a nechal ji jí první.
Kaname ji trochu svým chováním vyděsil. Byl trochu odměřený. Zato Ichijou byl pravý gentleman. Nakonec ji se všemi seznámil. Byli na ni milí, jen Ruka si ji prohlížela jakoby rentgenem.
Mině se na akademii zalíbilo. Postupně se skutečně naučila chuť na krev ovládnout natolik, že jí ani nevadilo, když se některý z nešikových studentů denní třídy pořezal.
Své schopnosti také dovedla k dokonalosti. Už se nebála, že by něco zničila, aniž by chtěla. Jako protivník byla nebezpečná a nevyzpytatelná. Síly přírody ji plně sloužily.
To ale nebylo vše, co se naučila na akademii.
Poprvé v životě se jí rozbušilo srdce láskou. Dřív zažívala jen zklamání. Dnes byla ale šťastná jen, když se dostal Ichijou do jejího zorného pole. Podlamovaly se jí kolena, když ji pozdravil a chtělo se jí omdlít, když ji vzal za ruku. Zdálo se jí, že mu také není lhostená, ale bála se mu cokoliv říct. Nechtěla pokazit ten pocit štěstí.
NDVD_1361-1.jpg 1 image by Chi_Kage
Jednoho dne k ní do ložnice přiběhl rozzářený Aidou.
"Zvu Tě na svoji oslavu narozenin!" řekl celý šťastný a podával jí obálku.
Mina ji otevřela. Byla v ní pozvánka.
"Nezapomeň, musíš se společensky obléci, aby se nestal nějaký trapas, to přece nikdo nechce! Tak se měj, uvidíme se později!" odtančil zase pryč.
Mina se na oslavu docela těšila. Alespoň bude příležitost se více s Ichijem sblížit.
Najednou si ale uvědomila, že nemá co na sebe! Nevěděla co si počít... Nakonec ji napadla spásná myšlenka. Nakupování!
Nenápadně se vytratila a vyhledala Yuuki, se kterou se docela sblížila.
"Do města? Teď?" podivila se.
"Potřebuji nové šaty..."
"Dobře, zeptám se ředitele. Ostatně, Aidou pozval i mě a Zera, že?" otočila se na svého společníka.
"Hmm..." řekl nepřítomně a dál hleděl na špičky svých bot.
Za chvíli se Yuuki vrátila s úsměvem na tváři.
"Můžeme vyrazit. Zero! Máš nám dělat ochranku" usmála se na něj. Zero neřekl ani slovo a šel za nimi.
Nakupování si užily. Obě si vybraly mnoho modelů a nakonec jeden vítězný. Yuuki se oblékla do modrých šatů a k nim měla černé doplňky. Mina si zase vybrala šaty zelené a doplnila je světle růžovou. Obě si připadaly jako princezny.
"Tak za chvíli" mávala jí Mina, když se vrátili na akademii.
insoent.jpg Anime Girl image by zeldarell
Oslava byla jak jinak než úžasná. Všichni se skvěle bavili a přijeli také upíři z jiných měst. Mina se také dobře bavila, poznala nové lidi. Po očku ale stále sledovala Ichija. Ten se bavil s ostatními a jí si ani nevšiml.
Mina si povzdechla, asi se teda pletla... Náklonost byla jen jednostranná...
Nechtěla kazit ostatním náladu a tak se omluvila, že si musí odskočit. Vzdálila se od všeobecného veselí a jen tak se procházela noční zahradnou. Byla krásná obloha, všude samá hvězda. Vzhlédla vzhůru a zaklonila hlavu. Sledovala jak padají hvězdy a měla jen jedno přání. Přání, o kterém věděla, že se jí nemůže splnit. Přiletěla sova a sedla si na větev stromu vedle Miny. Sledovala ji svýma velkýma očima. Mina své oči zavřela.
Jakmile se jí zpod víček vydrala první slza, ucítila i jemný deštík na svém obličeji. Věděla, že tím venkovní oslavu jen zkazí, ale nemohla to již v sobě dusit... Jakoby nadzvedla stavidla a slzy se jí z očí řinuly jako velá řeka. Déšť zesílil.
V dálce slyšela jak Aidou začíná naříkat na počasí...
"Jak je tohle možné? Všechno mělo být perfektní a nějaký blbý déšť to musí pokazit... Ne, počkejte, neodcházejte! Můžeme jít přece dovnitř..."
"Promiň, Aidou, stejně už je pozdě...Bylo to super, ale už odjíždíme! Zase za rok!" loučili se upíři a nasedali do svých drahých aut.
Studenti akademie se také skryli před deštěm dovnitř. Jen jeden jediný zůstal stát na dešti.
Byl to Ichijou, kterém došlo, že náhlá změna počasí má svého původce.
"Ichijou? Jdeš?" otočil se za ním Kaname.
"Omlouvám se, něco jsem si zapomněl. Hned se vrátím, ale nečekejte na mě" poškrábal se na hlavě a ztratil se ve tmě. Kaname se za ním chvíli díval, a bylo jasné i jemu, kam Ichijou pospíchal...
Mina mezitím stále stála a nechávala déšť, aby jí omyl obličej.
"I když pláčeš, jsi tak nádherná!" ozval se Ichijou a stál přímo před ní.
Mina otevřela překvapeně oči.
"J..já nebrečím...to ten déšť..." odpověděla mu
"Jistě, ale déšť je tvými slzami..." řekl zase Ichijou a pohladil jí tvář.
"Jsi taková..." povzdechl si
"Jaká?" zeptala se Mina
"Nevím jak to říct...jsi křehká...bojím se, že se mi pod dlaní rozplyneš"
Mina nevěřila vlastním uším
"Já si myslela..."
"Šššt" položil jí prst na ústa a pak ji políbil. Déšť ustával. Stále ale padaly drobné kapičky.
"Nepoznala jsi, že od prvního dne, kdy jsem Tě spatřil, jsi byla mým jediným důvodem, proč žít a těšit se na další ráno?"
"No...spíš ne"
"To je smutné...Potom tedy...nezbývá nic jiného než..." Ichijou se otočil
"Ne!" vykřikla Mina, protože si myslela, že chce odejít.
Místo toho si před ni klekl a s malou krabičkou v ruce promluvil: "Vezmeš si mě?"
Mina nevěřila svým očím, uším ani dalším smyslům! Ichijou ji žádá o ruku?
"Mlčení se bere jako souhlas!" mrkl na ni Ichijou
Mina nemohla mluvit, měla najednou naprosto vyschlé v krku. Místo toho mu jen padla kolem krku.
Takhle tam zůstali notnou dobu. Až rozednívání je přimělo se vrátit na kolej.
l_1e376129672e09283b09791b2e4bf711.jpg anime girl brown hair wedding image by cklilster24
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mina Kaguya *Sbenko* Mina Kaguya *Sbenko* | Web | 20. června 2009 v 20:26 | Reagovat

ježiš to je nádherný si to můžu číst pořád dokola a nikdy mě to neomrzí : D moc díky : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama